Jak to všechno začalo...

PJ

Nad řekou se rozprostírá mléčně bílá hustá mlha, která halí své okolí do téměř neproniknutelné přikrývky. Ač jaro má už pomalu klepat na dveře, slunce si dalo zřejmě dovolenou, tudíž je Anaretská kotlina odkázána do nepříjemně vlezlé zimy.

Jediná možnost, jak se kloudně ohřát je místnost s pořádně velkým roztopeným krbem... A právě v jedné takové ukryté v podzemí čeká Bartemius na osobu, která jej sem pozvala a ke všemu se drze podepsala jen jako "Dítě noci"...
Z chodby však zaslechne hlasitý dupot a smích, jakoby se k němu hnalo stádo rozdivočených slonů. Co to?

To Keystel s Elen v tu chvíli mají úplně jiné starosti - slíbily přípravu překvapení, které zná jen několik "vyvolených" upírů ze Společenství...

A zbytek? Kdo ví...

Jeste jednou pohledne na pozvanku, psanou uhlednym, uspornym pismem a zavrti pro sebe hlavou. Na tyhle hry obvykle rozhodne nemiva cas, ani naladu. Jestli se ukaze, ze je to jeden z jeho sverencu, asi ho necha par let uklizet mu zachod...

// Pro Kaina...//

Vejde do XIII. Komnaty a samozrejme, presne jak ocekaval, nikoho nevidi. Pripraveny je vsak naprosto na vsechno. Pod sakem ho prijemne chladi dve hlavne. Ocima i mysli propatra kazdy kout, ale evidentne je sam...Prozatim...

Poslední dny je to na hlavu. Celý den jen přemýšlela, co udělá až se objeví lepší příležitost. Hold poslední dobou je tu nuda. Člověk by řekl, že upíři jsou více zábavní. Chodbou se ozve hluboké povzdechnutí provázející krátkým zaječením. Musela si ulevit.

Shlédla dolů k látce zapnutou na cvočky ve dřeve kam poslední dva dny vyšívá obraz. // Ani nevím proč to dělám //

Schází nespočet schodů míříc si to ke komnatě kde jak doufá najde trochu zábavy a když ne, vždycky může tančit nahá v lese. Zvedne oči od svého díla teprve v moment kdy uslyší hlasy. // Že by konečně něco? //
Musí se pro sebe zasmát. Rozběhne se k holkám a zezadu každou chytne kolem krku s naprosto dětským výrazem.

"Hi girls, ani nevíte jak ráda Vás vidím, prosím řekněte mi, že řešíte něco čím se dá bavit."

Stojíc v komnatě jako šéf šéfů se hrabe v krabici plné nějakých barevných konfet ze své velezásoby. "No hele, mám tady černý, červený..nó a pak taky černý ááá taky červený.." zabrouká ke Keystel a s poněkud rozpačitým výrazem se poškrábe ve vlasech. "A kdybys měla zájem, tak taky černý" zkusí to ještě jednou s štěkavým smíchem. "Ne, tak dobře..možná by se nekde našly i jiný barvy.." povzdechne a hodí krabici na zem.

//Mohla bys už skončit s tim děláním ze sebe debila..//

Cukne hlavou, zastrčí si pár dlouhých zvlněných vlasů za ucho a pootočí se na vysokém podpatku k dívce stojící vedle ní.

"Tak co myslíš..?" stačí jen brouknout tak na pul pusy, než ji div nezaškrtí další dívka za ní, oči ji nezakryjí husté vlasy a uši nenaplní její hlas.

Tiše se plíží chodbou. Krev v ní koluje rychlostí světla, párkrát přemýšlela, jestli není Malkaviánská. Má dneska mimořádně dobrý den. Zastaví se přede dveřmi do pokoje odkud slyší Elenin hlas. Tiše se zasměje a neslyšnými kroky vejde dovnitř. Elen pořád něco blekotá o barvách, ale ona ji moc nevnímá. Soustředí se. Zalituje, že nemá vyšší Celerity, a když se Elen napřímí. Vystartuje a vrhne se na ni.

//No, možná jsem to trochu přehnala...//

V duchu se směje a nepřestává Elen křečovitě svírat.

Poklepává si ukazovákem na rty a tiše sleduje Eleninu přehlídku konfet.

,,Já myslím, že co do barev by to stačilo, abychom to nepřehnaly," nadhodí potom rozumě a byla by snad ještě něco dodala, ale v místnosti je najednou víc upírek než je zdrávo. http://O.o// Vyklouzne ze sevření Rose a raději o krok ustoupí.

,,Vůbec ne. Samé seriózní záležitosi," odpoví s ledabylým pokrčením rameny a zavře krabici. Vlastně sama neví, odkud se k ní a Elen doneslo, že Bartemiuse čekají kulatiny. Nicméně se toho obě velmi rády chytly.
Když se připojí ještě Alex (doslova ,připojí', vytvoří totiž s Elen neroztržitelný celek), začne zvažovat, jak dlouho se jim s Elen budou ještě dařit přípravy na tajno.

,,A co vy vlastně tady? V Anaretu došli sladkokrevní mladíci?" rýpne si a krátce zauvažuje, jak přišla na slovo ,sladkokrevný...'

=.= podiva se na hodinky...uz ceka 30 minut a neznamy, ktery ho pozval nikde...Az zjisti, kdo si z nej takhle tropi zerty...

// Pitomci... //

Otoci se na pate a dlouhymi kroky vyrazi ze sklepeni pryc...Mozna ho totiz nekdo jen chtel na nejaky cas odlakat z dosahu...tohle nema rad jeste vic -.- Co kdyz je to neco vazneho..?
Z komnaty, kterou prave miji vsak slysi spoustu rozpustilych hlasu, ktere dobre poznava...Zatlaci do skrytych dveri a zustane stat na prahu

Oo;

Cuci na devcata hrabajici se v konfetach

" Keeysii ty jsi takový bručoun " propustí Elí ze svého sevření, když jí začne objímat i Alexí; nechápavě zavrtí hlavou, když věnuje krátký uvítací polibek Keysi na tvářičku
"chlapci došli, chudáčci, nechápu, ale i tak ukrást jich pár ze vztahu taky není špatné" radostně jí chytí za ručky a začne se sní štáčet v kolečká po místnosti očkama pokukuje po Elen

"tak přiznejte se děvčata co jste tu dělali? doufáámm že pyžamovou párty .. hodlala by pokračovat dokud za dveřmi nepostřehla dalšího upírka a v moment kdy tam vešel hned si potvrdila jeho přítomnost // asi se dneska nudit nebudeme chichi//

"Bartýýsek přišéél, máš lízátko?"

"Přijdu si jak v blázinci.."zamručí podrážděne, když je lapena Alex a tiše zavrčí, načež ji od sebe prudce odstrčí. "Copak jsem nějakej kus flákoty?" nabručene zamlaská a opráší si smítka ze šatů, načež pohledne ke dveřím, ve kterých stojí Barty.

//A kurňa..//

Honem hodí šipku na zem, aby zalehla krabici konfet a snaží se to zamaskovat jako škobrtnutí o vlastní šaty.
"Jejda..vás se tady vyrojilo.." těkne pohledem ke Keys, jak se na to tváří ona a zadnicí se přilepí na krabici, aby z ní nekoukal ani kousíček.

Vyděšeně odskočí, když ji Elen ze sebe nečekaně shodí . Zavrávorá a padne do náruče Any.
,,Ááá!" zařve na celou místnost, protože se nejšílenějším způsobem lekla. Když ještě v zákrytu dveří zahlédne Bartyho, vytřeští oči a pomalu ustupuje dozadu, kde zase narazí na Elen.

//Všechno se na mě spiklo, všechno na mě útočí...//

Skoro v panice se chce dát na útěk, ale místo toho narazí do Elen a sesune na krabici s konfetami, které se okamžitě rozsypou po zemi. Celá vyděšená a vystresovaná se přimáčkne k zemi a chrání si hlavu oběma rukama, jako by byla přesvědčena, že ji něco určitě zabije.

//Ať to přežiju, ať to přežiju...//

Sedí na jednom ze stromů, kterých je na pozemcích hodně a sleduje vlčata co se nedaleko snaží..hm o co se to vlastně snaží? Aha, asi se snaží zbavit se blech, když se jí hlavou zase prožene ta samá otázka, která trápí i jiné.
Bárny má kulatiny.."Co s tím?" zamračí se a začne vypočítávat na prstech.."Marťa bude skřehotat, Keys mu nechá narůst křídla a ostatní...hm určitě něco šíleného, ale co já?"
Znovu se zadívá na nedaleká vlčata a horečně přemýšlí.

Rosino šišlání jí leze neuvěřitelným způsobem na nervy, skřípe zuby že to musí být slyšet až do věže. A pak se všichni zblázní... Elen leží na konfetách, Alex vzápětí taky a konfety jsou rázem všude. Zvedne oči k Bartymu. //Čím dál lepší.// Šlehne krátce očima po Elen, ale ta nevypadá, že by měla kloudný nápad, co dál. Dobrá tedy, bude se improvizovat.

,,Děláme tu trochu pořádek. Nevěřil bys, jaké krámy se tu nastřádaly,"

Nadhodí ledabyle a mávne rukou směrem ke krabici.

,,A teď abychom začaly znovu."

Zavrčí potom na Alex a strčí špičkou do jedné z konfet.

Chvili posilhava po Rose a pak po konfetach a Elen lezici na nich. Vystoupeni Alex jako Lasombry nechape uz vubec a divi se, ze se Keys vubec namaha s tak pruhlednou vymluvou. Rozhledne se po Eleuth ale nikde nevidi ani ji ani Malkava, kteryby je posedl...

Divne ...

Zamumla a pokrci pro sebe rameny.

Nevideli jste tu nahodou nekoho podezreleho, kdo by se vkradal do komnaty a nechaval mi vsemozne vzkazy, abych prisel?

Nadhodi, ale mozna to nebyl dobry napad...Pak radeji vycouva z komnaty z umyslem zjisti, kdo mu chtel a co...

Ach a damy...Nesdruzjte s eprilis za hranicemi Anaretu...

Pronese, aniz by vysvetlil, co tim mysli. Zatim je nechce strasit s tim, ze se k jejich hranicim blizi podivne velka Sabbatska smecka...

Tomuhle se říka nepříjemná chvilka. Ani jí moc nezajímalo co holky dělaly s konfetama, ne že by to nebyla jako obvykle nějaká hloupost více jí, ale zaujme poznámka Bartyho. I když je občas opatrný tohle neřekl jako otcovskou výtku mládatům, které honí moc velkého psa někde po lese.

Naposledy se podívá na dívky a nechá Keys v její nabručené pozici. Tiché vzdychnutí jí proklouzne mezi rty, když uvídí Alexís a rozejde se pospěšně za Bartym, který odchází z komnaty.

Hmm, stalo se něco? Jaké vzkazy?

V hlase jde poznat náznak nejistoty, ale i velké zvědavosti. Třeba se bude něco velkého dít a ona nehodlá stát u přehrabování konfet.

Po tom, co tak dlouze přemýšlí se jí konečně rozcvítí a ona se pousměje nad tím, že k tomu už chybí jen pomyslná žárovička nad hlavou.
Seskočí ze stromu a i když se snaží vychytat výšku, přeci jen dopadne trochu nehezky, než jak si plánovala.
Zváží situaci a už si to štráduje ke štěňatům v duchu děkujíc za ty lekce z nejmenovaného spolku.

Trvá jí to vysvětlit co vlastně chce, ale po chvíli přeci jen odchází a nese si v plátěném pytli...překvapení.
Ani nevnímá kudy jde a jen mechanicky se proplétá mezi hustým porostem Strašidelného lesa.
"Tady bych chtěla jednou bydlet.."

Vítr cuchá její vlasy, když se vrací ze své cesty mimo Anaret, kterou musela v poslední době již absolvovat tolikrát. V rytmu klusu se pohubuje v sedle fríského koně, jenž nese příhodné jméno "Ignis".
Jen co širá pláň skončí a ocitnou se se u Strašidelného lesa, zpomalí do poklidného kroku, aby se mohli bez problémů prodírat hustým lesem. Sotva ujdou pár metrů, zvíře začne neklidně tancovat na místě a frkat. Upírka znejistí a rozhlédne se kolem sebe. Nikoho však nevidí, snad je to tou únavou a otupělými smysly, a proto Ignise pobídne, aby pokračoval dál, ten ji jen neochotně poslechne.

Chvíli po tom, co se objevil Barty, se začala zvedat ze země a nečekajíc na nikoho a na nic se pomalu vytratila. Nejen, že nechtěla vidět, jak se Elen zlobí, jak zuří, ale i cítila, jako by ji něco táhlo někam úplně pryč. Někam to tmy...

Když vyšla na nádvoří a zamířila ven z Institutu, divila se, že nádvoří je prázdné a i neodbytní prváci jsou někde zalezlí.

//...Co se děje?...//

Lehkými kroky, kráčela po neupravených Anaretských pěšinách. Už z dálky slyšela něčí hlasy. Nerozeznávala je, byly moc stejné. Zastavila se a chvíli jim naslouchala, poté se vydala za nimi.

Ohledne se pres rameno po Rose a jeho celo zdobi jemna vraska zamysleni.

Nekdo mi nechal vzkaz, abych prisel do komnaty a podepsal se jako Dite noci...samozrejme nikdo neprisel...nicmene jako obycejny zert se mi to nezda..mam neprijemny pocit, ze jen chtel odlakat mou pozornost...a protoze jsem si myslel, ze je to nekdo z vas, vskustku me nenapadlo, pokladat to za nebezpeci...

Osvetli ji trochu a vyjde ze sklepeni...I jemu se stejne jako Alex na jinem miste zda, ze chodby jsou podivne prazdne...a pak se zastavi v puli kroku a zustane zirat z okna ven...Mezi stromy v dalce je videt spousty ohnu...snad pochodni...

// To uz jsou tady...?//

Rose...musime okamzite sehnat vsechny upiry dohromady a hlavne sem dovnitr!

Rekne razne.

Strašidelný les

Nezvyklý klid, snad ticho před bouří, sám si toho nevšímá, když míjí kmeny stromů Strašidelného lesa. Konečně se dostal za hranice Anaretu. Promrzlá půda lesa s posledními náznaky sněhu tiše křupe pod podrážkami bot, ani zde si nemůže být jist, přece jen to bude rok, dva, kdy tyto končiny navštívil naposled. Zalituje, že koně nechal ve stájích posledního z hostinců, ve kterém se zastavil, předpokládal, že byl nápadný, ale zatím nikde ani živáčka. Natáhne krok, když pohledem na hodinky zjistí, že se měl už nacházet v jedné ze sklepních místností Institutu.
Hned nato se ale zarazí na místě, když napjaté ticho přeruší začínající křepčení, jehož směrem se pomalu blíží. Vykročí dál, k záři ohňů prosvítající mezi kmeny potemnělého lesa. Bujaré oslavy příchodu jara? Zřejmě jsem přišel o hodně.. Poznamená si v duchu pro sebe, neztrácí na obezřetnosti a kápi černého cestovního pláště si stáhne do tváře. Zastaví se až u stromu na pomezí světla a stínu u prvního z ohňů, aby se mohl opět kdykoli nenápadně vytratit. Mnohem lepší by ale bylo se tábořišti velkým obloukem vyhnout, když vycítí, že nebude něco v pořádku, protože tito zplozenci tmy jistě nepatří k obyvatelům kotliny. ..co tady pohledávají? Na mysli mu vyvstane otázka, zda je lepší se dostat do spárů rozzuřeného příbuzného, anebo těch, které má právě před sebou, když se vzdálí a začne 'upíří camp' obcházet.

Bartyho slova vezme na vědomí... však on jim sám vysvětlí, o co jde, až bude čas. Ale tajemné vzkazy v komnatě...no, možná, že už ten čas nastal a Barty si toho nestačil všimnout.
Mlčky odsune nohou krabici ke stěně, přejde ke dveřím a opřená o rám vyhlíží do chodby.

,,Tušíš, o co jde?"

broukne k Elen a prsty poklepává do zdi. Něco je ve vzduchu.

Se svíjícím se pytlem v ruce a úsměvem na rtech ani nezpozoruje nic, co by dokázalo dosáhnout až do jejího trochu vyšinutého světa.
Tu a tam poskočí, či obtančí nějaký strom, aby ho v zápětí podrbala na uschlé kůře, když jí nohy zavedou až do situace, ve které rozhodně nechtěla být.
Neměla to štěstí a ani si neuvědomila, že by jí mohlo hrozit nebezpečí, když si to nakráčí do té zuřivé hordy.
Když je všude kolem najednou světlo, zmateně zamrká.
"Čož, to je nějaká demonstrace? Nebo došla Negativní?" zeptá se nejblíže stojícího upíra.
Ovšem ouha, tan na ni jen nechápavě pohlédne, pak natáhne ruku a ukáže na ni prstem a tím nejpřihloupělejším hlasem, co kdy malkaviánek slyšel pronese:
"Hele, ona je asi místní, šéfe."

Tiše ji projde skrze rty vyjeknutí. Není zvylká, že se tady něco děje a už vůbec, že se něco stane, když ale slyší ráznost v jeho hlase a ohlédne se po směru kam před chvílí upíral svůj zrak, pocítí další upíry. Tohle se jí vážně nelíbí.

Nejblíže je Elen s Keys, takže neztrácí ani chvíli. Poslední pohled byl věnován Bartymu, když zmizela v chodbě uhánějíc za dívkami.

Holky asik máme velký problém!!! A nejspíííše hodněě velký probléém. Jsou tu další upíří a a a a asi nejsou vítaní.
Poslední slova z ní vyletěla jako raketa. Nezastavila se aby jim něco vysvětlovala. Prostě pobíhala po sklepení, následně po patrech aby se dostala ven na nádvoří odkud začala hledat další z jejich skupinky.

Několik metrů od ní "prolítne" lesem podivný stín, ve kterém rozesná především díky vůni, která prosytila vzduch, Eleutheru. Avšak ani se nezastaví. Je zvyklá na lesní vrtochy Malkaviana. Určitě zas nahání zajíce, soudě podle toho pytle, který tam majetnicky drží.
Dovolí si přivřít unavené oči, ale hlasy doléhající k ní nyní již z menší dálky, opoutají její pozornost. Trhnutím otěží zastaví Ignise a rozhlédne se po okolí. Zalituje jen, že v poslední době toho moc nenaspala a nenapila, ale přesto brzy určí směr, od kud se zvuky nesou a krokem se vydá za svou intuicí, která nevěstí nic dobrého...

Upír stojící na stráži, majíc za úkol střežit tábor před Anaretskými, pohodí hlavou s hřívou temnou jako sama noc a potlačí zívnutí. Zarazí jej hlas, který se ozve vedle něj. Snad už spal?
"Čož, to je nějaká demonstrace? Nebo došla Negativní?" Pohlédne na mladičkou upírku a překvapeně zamrká, hned si však uvědomí vážnost situace, a proto na upírku ukáže prstem. "Hele, ona je asi místní, šéfe." Zvolá svým zvučným hlasem a přitom do dívčiné paže zaboří dlouhý kostnatý prst pravé ruky.
Eleutheru ihned v zápětí obestoupí skupinka šesti Sabbatských, s očích div jim nešlehají hladové chtivé plameny. Všichni do jednoho si založí ruce na hrudi a zvědavě si ji prohlíží.
Zpoza nich vyjde ještě jeden upír, který je převyšuje minimálně o jednu hlavu, kamenný výraz ve tváři a neproniknutelné temné oči.
"Kdo jsi?" Pronese ledově, ale aniž by čekal na odpověď, pokyne hlavou a dva nejmohutnější upíři vyrazí k Eleutheře, chytí ji pod paží a zamíří s ní do středu tábora...